Anotace

Učení a zvyky v Číně, Tibetu a Indii.

Už jen samotná skutečnost, že o tom píše tak široce cestovatelská a respektovaná orientalistka, jako je Alexandra David-Néelová, vzbudila nový zájem o téma „nesmrtelnosti a znovuzrození“. Pokud to někdo může, pak je to autorka, která může z vlastní zkušenosti podat zprávu o učení a zvycích Číňanů, Tibeťanů a Indů, neboť strávila desetiletí v Asii, je sama buddhistkou a žila jako rovná mezi rovnými mezi učenými poustevníky v Himálaji. Jejími zdroji jsou klasické spisy asijských náboženství a mezi čínským Tao-te-ťingem a indickými upanišadami zaujímá prominentní místo mnohem méně známý Bardo thödol, Tibetská kniha mrtvých, která popisuje cestu odtělesněného já mezi smrtí a znovuzrozením. Tibetský kněz z této knihy četl nedávno zesnulým, dával jim rady pro posmrtný život a ukazoval jim cestu, která by vedla ke šťastnému znovuzrození nebo dokonce k úplné spáse. Rozplynutí v nicotě, nejvyšší cíl veškerého úsilí.

Autorka na základě vlastních zkušeností popisuje zvyky a náboženské praktiky, k nimž víra v nesmrtelnost vedla u jednotlivých národů, a tak si kniha získá přátele i mimo jistě nezanedbatelný okruh zájemců o dějiny náboženství.